close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Přehled 2/2

28. dubna 2016 v 7:25 | Mokuto
2.7.1970- Narodil se Akihiro Tyrson. Huyimaru příchází už potřetí a vybírá Akihira za třetího Mokuta.
1973- Nanami, díky alchymii a pár zakázaných technik vytváří klony a vynalézavá materiál odolný vůči magii. Vytváří armádu a začíná první bitva o Nigakure. Nanami má velký zájem o třetího Mokuta.
1981- Třetí Mokuto nastupuje do školy čar a kouzel v Bradavicích. Je zařazen do zmijozelské koleje stejně jako jeho britská matka.
1984/85- Nanami podruhé útočí na Nigakure. Její armáda je rozmetána druhým Mokutem.
Nigakure přemýšlí o odvetě. Druhý Mokuto, jeho dcera Kayoko a syn Yumichika, Yumichikovy synové Nibori a třetí Mokuto, a Tadashi, manžel Kayoko, se vrhají do boje s další armádou Nanami. Zjišťují, že Nanami spolupracuje se smrtijedy. Nanami unáší třetího Mokuta a pokusí se ho zabít. To se ji však nepodaří.
1985-Třetí Mokuto se střetává s prvním Mokutem. Po souboji se střetává s bohem Huyimaru, který mu dovolí nahlédnout do budoucnosti.
1986- Při hledání ztracené zlaté holi nazvané "Nigakurská" se Yumichika, Nibori, Kayoko a třetí Mokuto znovu střetávají s prvním v New Yorku. První jim nedovolí vzít si Jeho zbraň.
Vzniká kouzelnická aliance většiny asijských národů. Nazývá se Asijské kouzelnické společenství a druhý Mokuto se stává vůdcem. Armáda společenstva je něco kolem 260 000 tvrdě vycvičených mužů. Začíná se jednat o možném útoku na Evropu.
1987- Třetí Mokuto odchází ze školy v Bradavicích. Ministerstvo začíná znovu projevovat velkou aktivitu. Ovládá půlku Japonska včetně oblasti Tokio. Londýn stále netuší co se v Asii děje, přesto to neřeší.

Další události budou napsány v příbězích spolu s rokem.
 

Přehled 1/2

28. dubna 2016 v 7:24 | Mokuto
Tak mě, při pročítání těchto příběhů, napadlo, že v nich mám celkem bordel. Tak jsem tedy sepsal události, co se stali podle roku. Tak aspoň ti zvás, které to aspoň trochu zaujalo, budou mít přehled o minulosti, přítomnosti a budoucnosti a jak vše vlastně vzniklo a proč
1275- Bůh Hyuimaru (fiktivní) vyšel z ohně před prostý lid
1.1.1276- Vznik nové sekty, která uctívá onoho boha
1277- Huyimaru se velmi začal zajímat o tehdy nezajímavý klan Takahiro.
1280- Narodil se Daichi Takahiro. Huyimaru mu předává moc a přejmenovává ho Mokuto. Klan Takahiro velkou rychlostí získává na slávě a bohatství
1300- První výskyt kouzelníků na Japonském území. Začíná velké vyvražďování mudlů
1315- Klan Takahiro staví velké sídlo v Nagasaki
1318- Mokuto zakládá první kouzelnickou školu pro Asijské kouzelníky. Tentýž rok začíná první velká kouzelnická válka mezi Japonskem a Čínou
1320- Podepsána mírová dohoda mezi válčícími stranami
1400- Velká armáda mudlů pod velením císaře vyvražďují kouzelníky. Ti se stahují do Nagasaki.
1420- Kouzelníci ukrývají své identity. Mokuto odchází ze sídla klanu a hledá nové žáky pro svou školu
1450- Mokuto se stává nejmocnějším mágem v Asii
1490- Mokuto odchází do lesů a ukrývá se před veřejností
1725- Nalezena zlatá hůl, která kdysi patřila Mokutovi a následně byla uložena k císařským klenotům.
1890- Evropské ministerstvo kouzel se ujímá vlády nad asijskými kouzelníky. Asijský lid žije v utlačení, jsou nazvaní malými žlutými lidmi. Je jim odepřeno využívaní kouzel a každý kdo toho porušil byl vzat do vazby. Vesnice a města hlídaly jednotky bystrozorů společně s mozkomory. Hlavní ústředí ministerstva v Londýně o tomhle nemělo tušení
1895- Narodil se Shin-zun Takahiro. Huyimaru se znova objevuje v sídle klanu Takahiro a Shin-zuna prohlašuje za dalšího Mokuta
1915- První bitva mezi Japonskem a ministerstvem, kdy ministerstvo vyšlo jako vítězná strana, avšak s velkými ztrátami na životech
1920- Druhá bitva. Japonsko a Čína uzavírá spojenectví a vyhání ministerstvo z území Číny a Koreji
1925- Spojenectví mezi Japonskem a Čínou se rozpadává
1940- Ministerstvo znovu získává moc, avšak zajímá se pouze o Japonsko. Císař je donucen se postavit proti japonským kouzelníkům a nechává je vraždit vojáky vycvičenými pro boj s mágy.
1945- Nagasaki zničeno jadernou zbraní. Klan Takahiro je vyhlazen a ministerstvo získává plnou kontrolu nad Japonskem.
1950- Narodila se Nanami Shikushey Mina Sore- budoucí největší temná postava a alchymistka v dějinách Asie.
1966- Druhý Mokuto, který jako jeden z mála přežil vyhlazení Nagasaki, sám přichází do sídla ministerstva v Tokiu a celý ho vyhladí a následně sídlo zničí. Přesto ministerstvo má nadále kontrolu nad Japonskem.
1967- Přeživší z klanu Takahiro staví chrám na tajném místě ukrytý silnými kouzly. Tentýž rok se okolí chrámu začíná zalidňovat a vzniká vesnice Nigakure. Několik silných rodin se spojilo s klanem Takahiro a přejmenovávají se na Tyrson. V pozdějších letech je Nigakure místo s největším počtem čistokrevných kouzelnických rodin na světě. Počet obyvatel nyní je 65 120. Jsou zde shromážděni všichni Japonští kouzelníci, kteří jsou proti ministerstvu. Má vlastní armádu, která tvoří cca 25 000 mužu a 5000 žen.

Nigakurská hůl 2.část 2/2

25. dubna 2016 v 17:29 | Mokuto |  Příběhy
Rozpoutal se boj, kletby létaly všude kolem a nepřítel se nezdál být zase až tak slabý. "Mokuto dostaň tu hůl odsud, my se už o ně postaráme!" Zařval Nibori, který pálil jedno kouzlo za druhým jak na svého protivníka tak i na toho Mokutového. Ten se ihned rozběhl ke sloupu energie. Zkusil tím prostrčit svou ruku, ale hned ho zasáhl elektrický výboj a popálil mu ruku. Musel jednat rychle, zavřel proto oči a nashromáždil dost energie, pak prostrčil ruku sloupem. Zařval bolestí a vytáhl hůl. Ta se v momentě rozzářila a vysála z Mokuta všechnu energii, tudíž padl k zemi. Stále byl však při vědomí, ale nemohl se pohnout. Yumichika, Kayoko i Nibori porazily své protivníky a doběhli k ležícímu Mokutovi. Pokoušeli se mu nějak pomoci a uzdravit jej.
V tom celou místnost zaplnil ohromný tlak, který všechny dostal na kolena. Mokuto věděl, co se blíží. Už tuto sílu jednou střetl "Běžte…utečte!" řekl jim Mokuto s posledních sil. Všichni tři se otočily k východu a spatřily tam další postavu. Stála ve stínu a natáhla ruku k nim. Zlatá hůl se zatřásla a vyletěla Mokutovi z ruky. "To snad ne. To nemůže být…" než stačil Yumichika dokončit větu, z jeho zad vystříkla krev a padl k zemi. "Tati!" zaječel Mokuto. Nibori a Kayoko se v ten moment postavily a rozběhli se proti neznámému. Ten se ani nepohnul a i ti dva padli k zemi se stejným zraněním jako Yumichika. Jediný Nibori byl stále při vědomí a z posledních sil se snažil postavit na nohy. Tajemná postava vystoupila ze stínů a Nibori spatřil dlouhé fialové vlasy, které zavlály ve větru. "Takahiro…" vyšlo z Niboriho úst. Vypadal vážně vystrašeně a v mysli se mu honila otázka "Co tu dělá?" Podíval se zpět na Mokuta, jehož stav se moc nezlepšil. Otočil se zpět na fialovo-vlasého muže, ale ten už stál předtím a jediné co Nibori spatřil před tím, než upadl do bezvědomí, byli jeho krvavě červené oči. "Nibori!" zařval Mokuto. "Ty! Proč tohle děláš?!" Zeptal se ho naštvaným tónem a pokusil se postavit na nohy. Jeho protivník nic neodpověděl a jen se na něj díval. Tlak v místnosti se mnohonásobně zvýšil, ve zdech a v podlaze se objevily praskliny a Mokuto měl co dělat aby se vůbec udržel při vědomí. "Vím, kdo jsi…vím, čím jsi…proto tě nenechám odejít s tou zbraní!" Když dopověděl větu, ozvalo se cinknutí prstenu, který z jeho ruky dopadl na zem. Věděl, že má jen pár minut. Déle to pod kontrolou nedokáže udržet. Na jeho krku se objevily černé žilky a sálala z něj temná energie ve formě černého hustého dýmu. Chopil se rukojeti svého meče a tasil jej z pochvy. Jeho protivník sundal ze sebe plášť a nevypadal moc na to, že se obává Mokutovy síly. Mokuto mu zmizel z dohledu a objevil se hned vedle něj. Sekl svým mečem směrem k nepřítelovu tělu. Ten však jen ťukl svou zlatou holí o zem a Mokuto zůstal stát ve vzduchu a nemohl se pohnout. Protivník k němu natáhl ruku a lehce ho prstem ťukl do čela. Ohromná síla odmrštila Mokuta a zastavila ho až zeď mistnosti. "Připraven…ty ještě nejsi." S těmito slovy se nepřítel doslova vypařil. Pak se objevilo zablesknutí ostrého světla a všichni čtyři stáli před budovou muzea. Všichni byli v pořádku, bez jediného škrábnutí. "Co se to stalo?" Optala se Kayoko, ale nečekala, že by ji někdo z nich dokázaly odpovědět. Nakonec všichni odjeli zpět domů, ale Mokuto to nebral jako prohru. Uvědomil si, že se má ještě spoustu věci učit a že musí hodně zesílit, aby ho první uznal jako právoplatného Mokuta.
Když dorazily domů, Mokuto si jen zabalil věci a odešel do Londýna. Začíná školní rok a nikdo si v té době neuvědomoval jaká hrůza se blíží….
To be continued
 


Nigakurská hůl 2.část 1/2

9. dubna 2016 v 1:23 | Mokuto |  Příběhy
New York. Obrovské město plné lidí, zločinců a záhadných předmětů, ukrytých v muzejních trezorech. Tam teď měla namířena čtveřice na mudlovských strojích nazvané motocykl. Cesta byla poklidná a každý si jízdu užil. Na opuštěné cestě se předbíhaly a dělali různé kousky.
Zastavily na kopci. Cesta jim trvala několik hodin, ale přece jen do svého cíle trefily. Slezly ze svých motorek a postavily se na okraj kopce, aby se pokochaly tím pohledem. New York byl opravdu ohromný, plný budov sahající až k samotným oblakům. Zavřeli oči a vítr jim rozevlál vlasy.
"Jak neklidné místo" ozval se Yumichika. "Taky to cítím" přidal se k němu Nibori a po chvíli dodal "Temná aura obklopující celé město. Zdá se, že můžeme narazit na silný odpor". Mokuto nereagoval a jen tak bloudil v myšlenkách. Z nich ho vyrušila Kayoko, která ho pohladila po vlasech "Neboj Moku..brzy ji zase uvidíš" Mokuto jen kývl hlavou. Všichni čtyři se utábořily a vymýšlely plán na získání oné mocné zbraně ztracené v dávných časech. "Čím je vlastně ta hůl tak zajímavá?" Zeptal se Mokuto. Chvíli všichni mlčeli až nakonec Yumichika odpověděl na jeho otázku. "Ta hůl je cenným artefaktem a jedinou pozůstalostí klanu Takahiro." Na chvíly přestal mluvit a pak dodal "Patřila samotnému prvnímu Mokutovi". Mokuto pozvedl obočí a v hlavě mu proběhly vzpomínky na osobu, se kterou se kdysi střetl. Osobu, která měla být už dávno po smrti, a přesto byla mnohonásobně silnější než on. "První Mokuto" zamumlal, a lehl si do trávy.
Na druhý den ráno, se všichni vydali do centra města. Cítily velký nepokoj při procházení mezi místními lidmi. Jako kdyby tu nebyli vítáni. Namířily si to přímo k New Yorskému muzeu. "Nevím, jestli jste si toho taky všimli, ale někdo nás pozoruje" řekl skupince Nibori. Měl pravdu, všude kolem stály postavy v černých pláštích s kapucemi, který jim vrhal stíny do tváře. Stály na rozích ulic, na střechách a vypadalo to, že je mudlové nemohou vidět nebo jim možná bylo jedno, že tam takové osoby jsou. Přece jen lidé ve velkoměstech se moc o druhé nezajímají.
Vydali se ke dveřím muzea, na pokladně si koupily vstupenky a šli si prohlédnout vystavené věci. Muzeum bylo plné lidí, takže se lehce mohli ztratit v davu. I zde si všimli těch zahalených postav. Nibori s Mokutem došli až do oddílu s vystavenými věcmi z Asie. Tam, uprostřed místnosti, byla vystavena zlatá hůl. Avšak byla chovaná za tlustým bezpečnostním sklem. Oba dva si ji prohlíželi "Je falešná". Řekl po chvíli Mokuto a Nibori pokýval hlavou. "Vystavují jen napodobeniny, kvůli bezpečnosti. Pravá bude v trezoru v podzemí."
Nibori zavřel oči a zhluboka se nadechl. "Vím kde je, ale bude těžké se tam dostat" řekl po chvíli a čekaly, až se k nim přidá Yumichika s Kayoko.
Ozvalo se hlasité BUM a celé muzeum se zahalilo do tmy, která po chvíly zmizela. Vypadalo to, jako kdyby na moment zhasly všechna světla. Toho čtveřice využila, aby se rychle dostali do sklepa. "To bylo skvělé Moku" usmála se na něj Kayoko. Stály před velkými ocelovými dveřmi do trezoru. Mudlovský kamerový systém je díky speciálnímu kouzlu nemohl odhalit. Horší však bylo, že je odhalily jiní. Zahalené postavy se objevily z ničeho nic před dveřmi do trezoru a dva se objevily za nimi. Nevyšlo z nich žádné slovo, jen vytáhli své hůlky a namířily je všichni na Mokuta. Toho to po zkušenostech v Bradavicích vůbec nepřekvapovalo. "Začínám si myslet, že je nějak přitahuju" zavrčel Mokuto a tleskl rukama. Ozval se znova velký rachot a všechny ty postavy v černém odhodila silná tlaková vlna a rozplácli se o zeď. Bohužel, tímhle dal najevo, že muzeum má v podzemí nezvané hosty. "Rychle! Musíme si pospíšit!" zavelel Yumichika. Všichni namířily své hůlky na ocelové dveře a ty se v momentě rozletěly. Pak už jen vběhli dovnitř. Místnost v trezoru byla obrovská, připomínala velké skladiště. Proběhli kolem regálu s krabicemi a cennými artefakty. Dostali se až do oválné místnosti. Uprostřed byl sloup energie. Zřejmě jakási obrana před zloději. Když došli až k němu, znova je obklíčila čtveřice postav v černém.

Nigakurská hůl 1.část

8. listopadu 2011 v 18:53 | Mokuto |  Příběhy

Nebe bylo temné a na zem dopadaly kapky deště. Ulice byli prázdné, jen sem tam proběhla zatoulaná kočka. Zablýsklo se a na ulici se objevily čtyři postavy oděny do černých kimono. " Ksakru, proč se musím zúčastnit něčeho tak pitomého?" zeptal se nabručeně nejmladší ze čtveřice, který ihned schytal pohlavek, až z toho spadl na zem. "Mokuto ! To že máš teď dívku neznamená, že se nebudeš účastnit důležitých akcí!" zařvala na něj žena, která měla na rukách kovové rukavice a několikrát na něj dupla, takže se Mokuto znova svalil na zem. "Ticho, nepotřebujeme, aby si nás všimly" řekl nejvyšší ze čtveřice. "Jasně tati" zabručel znova Mokuto a všichni tryskem proběhli ulici až ke vchodu do oblasti tibetského chrámu. "Musíme to udělat co nejrychleji a co nejlépe potichu" řekl Yumichika a pohlédl na Mokuta. "Nibori, ty si vezmi na starost západní část." nařídil poslednímu ze čtveřice. "Kayoko" pohlédl na ženu stojící vedle Mokuta "Ty se zatím s Mokutem skryjte a pokud se my dva do pěti minut nevrátíme, máš povolení to tu zničit." Žena se mile usmála, chytla Mokuta za krk a v momentě byla pryč. Yumichika s Niborim se rozeběhli k chrámu.
Kayoko a Mokuto se ukryli za kompostem. "Ty máš štěstí že se o tom nedozvěděl tvůj děda, kdyby zjistil že se flákáš s nějakou špínou ze smrtijedské rodiny tak by zrovna nebyl moc šťastný a co pak tvoje mamka?" dívala se naštvaně na Mokuta. "To že je z takové rodiny neznamená, že je i ona smrtijed." Odpověděl ji a mírně se zamračil. "A ještě k tomu si to udělal bez povolení, jsi snad zešílel? Copak ti nestačilo, jak se minule naštval a prohodil tě pěti domy?" stále se na něj naštvaně dívala a sem tam se podívala, jestli už ti dva nejdou z chrámu. Mokuto jen sklonil hlavu a vtom ho popadla za límec a běžela sním k chrámu. Pak už jen viděl kusy dřeva odlítající z budovy a jen jak letí na skupinku mnichů, jejiž těla mu poskytly měkké místo na dopadnutí. Kayoko pokračovala dál chodbami a za sebou zanechávala mrtvé učence. Na Mokuta se řítil malý mnišský učenec, jehož kop proletěl těsně kolem jeho hlavy. Mokuto ihned zachytil jeho nohu a omotáním své nohy mu tu učencovu přelomil. Učenec padl s řevem na zem a Mokuto mu ukončil jeho trápení kopnutím do krku. Vběhl na plac, kde se nacházela čtveřice mnichů, kteří, jak se zdá očekávaly jeho příchod. Mezi tím se z budovy ozýval řev. "No super, to nejhorší je na mně" povzdechl si. První z mnichů se proti němu rozběhl a zprvu se jeho úderům dokázal ubránit. Po té ale mnich začal používat techniku, kterou on nezná a proto mnohdy skončil na zemi. Byl to na něj moc silný soupeř a používat kouzla na tak vzácném místě mu nepřipadalo jako vhodná možnost. Byl zcela vyčerpaný a jeho protivník se ani nezpotil.
Vtom se před ním objevila Kayoko s Niborim a zraněným Yumichikou, kteří mnichy bez problému porazily. "Vypadnem odsud!" řekl Yumichika a všichni čtyři tryskem mířily zpět do male vesnice.
"Chce to úkryt…Mokuto, zajisti pro nás nějaký dům" zavelel mu Nibori. Mokuto ihned zamířil do jednoho menšího domku, kde zřejmě bydleli mudlové. Z domu se za chvíli ozval výkřik a pak jen ticho. Ostatní vešly do domu a jen překročily trojici mrtvol, ležící se sečnými ranami na zádech a hrudi.
Mokuto už seděl u ohně a čistil svůj meč od krve.
"Em, zdržíme se tady dlouho? Vážně potřebuji jít do Anglie" zeptal se trochu podrážděně Mokuto. "Ne, ještě nás čeká dlouhá cesta" odpověděl Nibori. "Hmm, a můžete mi už ksakru říct co vlastně hledáme ?" zeptal se znova. Kayoko s Niborim pohlédly na Yumichiku, který vytáhl malou, zapečetěnou nádobku posetou čínskými a japonskými znaky, kterou hodil Mokutovi. Ten si ji prvně prohlížel a pak prstem přejel po nádobce. Některé znaky začali svítit a ozvalo se cvaknutí. Nádobka se otevřela a Mokuto z ní vytáhl kus stočeného starého papíru, na kterém, když ho rozmotal, byla nakreslena zlatá hůl a pod ní byli Egyptské hieroglyfy, Japonské a čínské znaky a další písmo které neznal. "Nigakurská hůl" vypadlo z Mokuta jen když uviděl obrázek. "Říkali jste mi, že neexistuje" koukl na otce. "Tenkrát jsme netušily, že vážně existuje." řekla Kayoko. "A..a…a kde je?" vyptaval se."Podej mi to a hned se dám do práce" natáhl k němu ruku Nibori a Mokuto mu podal kus papíru.
Po té se odebrali k spánku, zatímco Nibori držel stráž a četl si pořád něco z papíru. Mokuto ležel na zemi a jen koukal na visící kalendář, na kterém bylo napsáno 6. Červenec.
Na druhý den vstali brzo, ještě ani nevyšlo slunce. "Nibori, tak kde je ta hůl?" ptal se hned Mokuto, když se probral. Ten jen povzdechl "V New Yorském muzeu" odpověděl mu. "Hmm a to je kde ?" znova se zeptal. "V Americe" usmála se Kayoko. "Aha,tak vyrazíme?" zeptal se Mokuto a už běžel ke dveřím. "Počkej, ne tak zbrkle. Je to velké město plné mudlů, takhle tam nemůžeme" chytila ho Kayoko a Yumichika máchl hůlkou. Na zem dopadl pytel plný mudlovského oblečení. Pak se všichni přemístily do menší vesničky někde v Americe. Stáli před nějakým barem, plný motorkářů. "Ted to chce dopravní prostředek. Na koních by nás tam asi moc neuvítaly." řekl Yumichika nasedl na jednoho z mnoha Choprrů. Mokuto ve stylové kožené motorkářské bundě nasedl taky na choppra a Kayoko s Niborim si vzali klasické silniční motorky. Kouzly nastartovaly stroje a než stačily vlastníci motorek vejít ven, byly už dávno pryč. Právě vycházelo slunce a všichni čtyři si to maximální rychlostí uháněli po silnici směrem do New Yorku.

Konec

29. dubna 2011 v 23:29 | Mokuto |  Příběhy
Zablesklo se a Mokuto se ocitl znova vtom temném místě. "Cože ?! Co se stalo ?" ptal se nechápavě Mokuto. "To byl náhled do budoucnosti" ozval se Huyimarův hlas. Vtom Mokuto upadl do bezvědomí.

Když se probudil, ležel na posteli a uvědomil si, že je zpátky ve vesnici a je u sebe v pokoji. Koukl nechápavě na své ruce. Jeho meč byl položen vedle něj, zcela nepoškozen. Slezl z postele a zamířil ke dveřím. Vtom okno jeho pokoje vyletělo do povětří. Mokuto se ohledl a když dým z výbuchu zmizel, uviděl, že se venku bojuje. Všude létali paprsky různých barev. Ve vzduchu se tyčilo spousta kouzelníků na košťatech, mimo to i pár mozkomorů. "Ministerstvo !" zavrčel Mokuto a sebral z postele svůj meč, který si upevnil na záda. Vytahl hůlku a vyskočil z díry, která se vytvořila po výbuchu. Dopadl na střechu, udělal kotoul a seskočil na zem. Rozběhl se do centra vesnice. Běžel jak nejrychleji mohl s vražedným výrazem ve tváři. Před ním se objevil kouzelník na koštěti, ale dřív než mohl něco udělat, tak ho smetla vražedná kouzla seslaná Mokutem, který chytl koště a nasedl na něj, přičemž mrtvého kouzelníka shodil na zem.
Zběsilou rychlostí prolétával ulicemi, dokud se nezastavil z důvodu dvojice mozkomorů, kteří mu zablokovali cestu a pomalu se k němu přibližovaly. Otočil se a chtěl letět zpátky, ale tam se objevila další dvojice mozkomorů. "Ach jo" Mokuto schoval hůlku a tasil svůj meč. Pak se co nejrychleji rozletěl k mozkomorům a když už byl u nich, tak svým mečem sekl do obou stran tak rychle, že by to sotva někdo zpozoroval pouhým okem. Mozkomoři se přesekli vejpůl a Mokuto mířil dál ulicemi. Zbylá dvojice mozkomorů se hnala za ním.
"Ksakru ! To ten krám neumí letěl rychleji ?!" řval na koště a nevšiml si že vletěl do slepé uličky. Než však stačil zastavit, tak vletěl oknem do domu a nezastavila ho ani zeď uvnitř, tou totiž proletěl taky, ale další zeď ho už zastavila. Koště bylo rozmlácené a Mokuto byl taky celkem dobitý.
Mozkomorové se objevily uvnitř domu a pomalu se přibližovali k Mokutovi, když vtom se odněkud objevil jasně bílí orel a mozkomory zahnal. " Mokuto! Co blázníš ?! Měl jsi zůstat doma !" ozval se ženský hlas a Mokuto vněm hned poznal, že je to hlas jeho matky. Orel se rozplynul a v místnosti se objevila ženská postava, která chytla Mokuta a přemístila se sním před budovu. "Dávej na sebe pozor" usmála se na Mokuta a znova se někam přemístila.

Všude se ozývali výbuchy a řev. Mokuto právě mířil k hlavní bráně, když vtom ho zastavil bystrozor. Vyslal kouzlo, které Mokuta odmrštilo k nejbližší zdi. Mokuto vykašlal krev a pomalu se postavil, když se najednou začal dusit. Bystrozor na něj použil nějakou škrtící kletbu. Mokuto sevřel obě pěsti a snažil se sté kletby nějak dostat, jenže marně. Vtom se zatřásla zem a všude kolem se rozstříkla krev. Bystrozora rozdrtil ocas draka, který se zde zrovna objevil. Teď měl Mokuto větší problém, i když kletba pominula, ted musel čelit drakovi úplně sám. Znova tasil meč, ale hned musel uskočit, protože drak na něj vyslal oheň.
Rozběhl se k němu obloukem. Drak ho chtěl sejmout ocasem, tomu se však Mokuto vyhl a i jeho tlamě se vyhl, když ho chtěl drak zakousnout. Mokuto byl na něj moc rychlý. Vyběhl po ocasu až k hlavě, kde se ho pevně chytl, protože drak začal sebou házet, aby ho ze sebe zhodil. Když na chvily přestal, aby se vzpamatoval, tak toho Mokuto využil a probodl mu hlavu svým mečem. I když je dračí kůže velmi pevná, katana jim projela jak po másle.
Drak sebou ještě chvíli házel, ale po dalších několika bodnutích padl k zemi a sním i vyčerpaný Mokuto.

Znova se objevil záblesk a Mokuto se znova objevil v té samé temnotě jako předtím. "Už zase ?! Přestaň si semnou doprd*le hrát !" zařval a objevilo se jasné světlo. Mokuto se probudil a stál před tím zničeným chrámem. " Doufám že teď je to už skutečné" pomyslel si a šel dál. Za chvíli došel na mýtinu, kde stála dvojice, která mezi sebou bojovala. Byl to Mokutův děda a toho dalšího neznal. Netrvalo dlouho a neznámý padl zkrvavený k zemi. " Řikal jsem ti, ať na mně počkáš" zamračil se Mokutův děda. Mokuto mu vysvětlil co se mu stalo a pak se najednou ocitl před bránou svého domu. "Tohle je vážné…Huyimaru zřejmě získal moc nad ostatními." řekl Mokutův děda a otevřel mohutnou bránu. Pak se zastavil a podíval se na svého vnuka. "Ty teď odjedeš do Anglie." Řekl a rychle někam odešel. Mokuto jen pokýval hlavou a odešel směrem do svého pokoje.

Takahiro a Tyrson (setkání)

3. března 2011 v 16:37 | Mokuto |  Příběhy
Když oba dva Mokutové prošli bránou, ocitli se někde uprostřed lesa, a od výrazu v jejich obličejích to bylo špatně.
"Kde to jsme ?" zeptal se malý Mokuto a podíval se na svého dědu. Ten se vystrašeně díval před sebe. Poprvé na něm viděl že se něčeho bojí. Pak se starší Mokuto rozběhl kupředu a Mokuto se rozběhl za ním, ale sotva mu stačil. Pak jen ve svých uších uslyšel, at zůstane kde je, že se brzy vrátí. Mokuto zastavil a sedl si pod mohutný strom.
Obloha se zatemněla a po chvíli byl už večer. "Kde ksakru je ?". Pomyslel si a vstal ze země. Všude kam se podíval byla tma, stromy se větrem nakláněli ze strany na stranu.
Mokuto posbíral pár klacků a rozdělal si oheň. Pak si lehl a usnul.

Na druhý den se probudil dost brzo, ale přesto už bylo dost světla. Starší Mokuto se ještě nevrátil. Proto pomalým krokem vyšel směrem, kudy jeho děda utekl. Došel ke zřícenině, který byl kdysi chrám. Když procházel kolem trosek, našel pár lidských ostatků, které zde museli ležet velmi dlouho. "Co se zde asi stalo ?". Pomyslel si.
Vtom pár metrů od něj zašustilo listí. Ihned povytáhl svůj meč a otočil se k místu. Nic tam ale nebylo. "Divné" řekl si pro sebe. Někdo tam ale být musel, protože bylo bezvětří, takže se listí jen tak pohnout nemohlo.
Pokrčil rameny a otočil se zpět. Zlekl se a uskočil par metrů do zadu, protože před ním stál nějaký neznámý tvor, který se spíše podobal člověku. Jeho tělo bylo červené, skoro až černé, měl velké špičaté zuby a z úst mu teklo docela dost slin.
Pak se rozběhl proti Mokutovi a nebyl zrovna pomalý, Mokuto mu sotva uhnul. Když pak tasil meč, tvor náhle zmizel. "Co to ?" podivil se a rozhlížel se kolem sebe. Vtom ho obalil teplý vzduch. Podíval se k místu odkud vzduch vychází, když vtom na jeho katanu začal působit ohromný tlak díky ohnivému proudu, který se zčista jasna objevil. Jeho meč se začal tavit, ale kdyby ho teď odhodil, ohnivý proud by zasáhl jeho.
Po chvíli oheň zmizel a konečně mohl meč upustit a něčím si zchladit rozpálené ruce, jenže nikde nic nebylo. Nezbývalo mu nic jiného, než tu bolest překonat a připravit se na souboj. Opatrně šel k místu odkud k němu přiletěl ohnivý proud. Po chvíli uslyšet temný smích, ale podle tónu nepatřil člověku.
Udělal několik kroků a najednou se zastavil, protože na jeho tělo začal působit ohromný tlak. Obloha se začala zatemňovat a párkrát i zahřmělo. "Kde to jsem ? Co je tohle místo zač ?" říkal si v hlavě.
Uslyšel někde za sebou kroky. Někdo se k němu přibližoval. Otočil se, aby se podíval kdo to je. V momentě mu tělem prošlo ostří meče. "Co to ?!" vzhlédl k člověku který svíral meč. V Mokutových očích se najednou objevil strach. "Ty ?" řekl vystrašeně. Před ním stála vysoká postava v černém. Vlasy měl dlouhé a fialové, což bylo docela divné a oči mu zářily červenou barvou. Mokuto, když z něj postava vytáhla meč, padl na kolena a pak hned k zemi. Z jeho rány teklo velké množství krve.
"Nezasáhl jsem nic životně důležitého" zamumlala postava a chytla Mokuta za límec kimona, pak ho vytáhla do vzduchu. "Ty víš kdo jsem ?" zeptala se postava. "J…jo, vím" vydal se sebe Mokuto. "Ty jsi…první" dodal a padl do bezvědomí. Postava si ho prohlížela a pak jen řekla: "Čekal jsem že budeš silnější" Pak pustila Mokuta na zem. "Nechápu, jak ty…můžeš být třetí" zamumlala, otočila se Mokutovi zády a pomalu od něj odcházela.
"P..počkej !" zařval Mokuto, který ze všech sil se snažil postavit. "O co se snažíš ? Chceš snad, abych tě zabil ?" zasmála se postava. "Řekni mi, proč mně…proč mně Huyimaru dal jako třetího ?...Vždyť…vždyť se na to nehodím" zamumlal Mokuto. Postava se u něj objevila ani ne za sekundu. "Je tak rychlý"pomyslel si Mokuto. "Proč bych ti to měl říct já ?" odpověděla mu postava. "Protože jsi první !..protože jsi se silou na jeho úrovni a protože jsi Mokuto!" řekl Mokuto a podíval se mu do očí. Postava se začala smát. "Pokud mně porazíš, řeknu ti to" odpověděla mu postava a pomalým krokem odcházela od něj pryč. "Stůj!" zařval Mokuto, ale postava šla dál. Mokuto vytáhl dýku a rozběhl se proti postavě. Druhou rukou si držel ránu, která mu pořád krvácela. Když ho chtěl bodnout, najednou se postava objevila za ním a pouhým prstem se ho dotkla hlavy. Mokuto odletěl tak daleko, dokud ho nezastavil jeden z mnoha mohutných stromů. "Vypadá to že jsem vyhrál" řekla si pro sebe postava a znova se dala na odchod.
Mokuto se nehýbal a nevydával žádné známky života. Vtom se objevil někde v temnotě. Padal pomalu hlavou dolů a nemohl se pohnout. Slyšel tolik hlasů, že mu s toho začala bolet hlava. "Kde to zase jsem ?" pomyslel si. "Vítej na konci" ozval se odněkud temný hlas. "Co to ? Kdo jsi ?" zeptal se Mokuto. "Já jsem Huyimaru, bůh temnoty !"ozval se odněkud řev.
"Jak jsi mohl tak rychle prohrát ?!" dodal Huyimarův hlas. "Byl strašně silný"odpověděl Mokuto. "Ano, protože ty se vůbec nesnažíš ho dohnat ! Tvé tělo je už na to připraveno, ale tvá duše ! Tvá duše je slabá ! Zařval opět Huyimaru. Mokuto zavřel oči. "Tak mi pomož" zamumlal. "Pomoct ?! Já ti už pomohl dost, nemyslíš ?!" řval dál Huyimaru a pak najednou utichl a sním utichly ostatní hlasy, které Mokuto slyšel. "Soustřeď se"říkal si v hlavě.
Znova se ocitl na místě kde před chvílí skolaboval. Kolem Mokutova těla se vytvořil ohromný tlak, který doslova drtil okolní kmeny stromů. Všechny rány se mu zahojily. Od někudy na něj letěli dva shurikeny, ale ty se rozložily hned když se k Mokutovi přiblížily.
Z Mokutova těla začal sršit jakoby černý kouř, jeho vlasy se začali prodlužovat a tlak se ještě víc zvýšil. Jeho oči zašli zářit rudou barvou. Několik desítek metrů se před ním objevila postava která ho před chvílí napadla. Namířil na postavu ruce a hned na něj vystřelily dva tlakové proudy.

Návštěvnost

9. ledna 2011 v 18:31 | Mokuto
200 stovka
Tak jsem se dočkal. Tento blog ste už navštívili  200krát. :-)

Druhá válka Nigakure-rok 1984 (pokračování-4)

7. ledna 2011 v 15:06 | Mokuto |  Příběhy
Všichni už byli na pokraji sil a nepřátel bylo spousta. V tom se objevil záblesk a několik
nepřátelských vojáků odletělo několik metrů dál. Starší Mokuto dorazil. Luskl prsty a zem
kolem nepřátel se zatřásla tak že většina popadala k zemi. V tom chytl Mokuta za límec
jeho kimona a v momentě se objevily na kopci.
"Zůstaneš, tady" nařídil mu a vrátil se do boje. Mokuto raději nic nenamítal, nebo by
dopadl ještě hůř než je teď. Proto se posadil a sledoval jak jeho rodina bojuje.

Po chvíli se Mokuto podíval k nebi, v tom se nad ním objevil cizí obličej. Ihned zareagoval
a uskočil od něj. " Kdo jsi ?!" zeptal se chlápka ve zbroji, kterou mívají Nanamini vojáci.
Zbroj která do sebe absorbuje jakékoliv kouzlo, jakékoliv úrovně.
"Ted není podstatné kdo jsem, ale spíš proč tu jsem" usmál se muž a vytáhl hůlku.
V tom kolem Mokutovi hlavy proletěla vražedná kletba. Mokuto vytáhl svou hůlku
a namířil ji na muže. "O co se snažíš ? Aby se zde objevilo ministerstvo ?" zasmál se.
Mokuto se jen pousmál a odpověděl "Hmm…asi nejsi zdejší, tady nemá ministerstvo
žádné pravomoce." V tom s Mokutovi hůlky vyletělo odzbrojující kouzlo, které muž
odrazil pouhou rukou. "Opravdu ? Zajímavé" Muž si odhrnul vlasy s očí a Mokuto si
všiml na jeho ruce znamení zla. " Hmm…tak Nanami už spolupracuje se smrtijedy ?"
ptal se Mokuto. Smrtijed neodpověděl a zasáhl Mokuta omračující kletbou.
Pak ho vzal a přemístil se.

O pár minut později

"Kde to jsem ?" pomyslel si Mokuto když se probíral z bezvědomí. Pomalu se postavil a
otevřel oči. Byl v nějaké vylidněné vesničce. Okolí bylo plné temné energie. I nebe
bylo temné. Jeho hůlka ležela na zemi a když si ji vzal do ruky, hned mu zní vyletěla.
Pak uslyšel ženské chichotání. Pohlédl k místu odkud to slyšel a ztuhla mu krev v žilách.
Před ním stála Nanami s hůlkou namířenou na něj. Ihned skočil po své hůlce a vyslal na
ni podrážecí kouzlo. Tomu se ale lehce vyhla a znova se zachichotala. Pak zvedla ruku
ve které neměla hůlku a Mokuto si všiml že drží hlavu toho smrtijeda. "Ubožáci, tak
jako jejich pán, tak i oni jsou slabí" Znova se zachichotala.
I když nerad, ale souhlasil sní. "Musím použít silnější kouzla, ale jaká ?" pomyslel si a
pak švihl hůlkou a objevil se záblesk zeleného světla. "Ale ale, náš malý Mokuto se
dal na temnou stranu ?" zasmála se Nanami. Vtom z její hůlky vyletěla černá energie
mířící na Mokuta, který znova použil vražednou kletbu. Když se obě kletby střetli,
vyvolali zvukovou vlnu, která roztříštila okna okolních domů.
Asi deset minut po sobě vrhali kletby, ale ani jeden se do svého protivníka netrefil.
Na Mokutovi se objevovali známky únavy, jenže Nanami byla plná síly. Mokuto
se dal na útěk a přitom sesílal další kletby. Vtom se před jeho očima objevila
dřevěná kláda která ho praštila do obličeje.
Nanami zvedla Mokuta ze země. " Teď tě konečně zabiju " usmála se a ze země
se vynořily ocelové řetězy, které Mokuta svázali. Pak Nanami odešla asi o 200
metrů dál kde namířila hůlku na Mokuta namířila hůlku a začala mumlat nějakou
formuli. Vtom z její hůlky vystřelil obří ohnivý proud tak mocný že doslova roztavil
okolní domy. Kouzlo bylo tak silné že Nanami, když kouzlo vyvolala spadla na zem.
Vtom Mokuta ovládla nějaká cizí síla. Netušil jak, ale jeho ruce se bez jeho vůle pohli
a řetězi se uvolnily. Pak si Mokuto vzpomněl na stejnou sílu, která se ho zmocnila v roce
1973. Ale tentokrát to bylo mnohem silnější. Jeho tělo se pohybovalo samostatně.
Když oheň byl už u něj, oči mu zazářily rudou barvou a oheň se jakoby rozpůlil
a doslova obletěl kolem něj s obou stran. Nanami nechápavě zírala co se to právě
teď stalo. Na Mokutově těle se začli objevovat černé čáry a znaky. Pak se jeho nohy odrazily
takovou silou, že rozdrtily zem. Vyletěl do vzduchu ohromnou rychlostí a pak se objevil nad Nanamí a kopl ji do hlavy, ale Nanami se tomu vyhla, tak Mokuto kopl do země, která se znova pod tou silou rozdrtila. "Co je to ? Co jsou to za čáry ?" ptala se, ale Mokuto neodpovídal. Za prvé mluvit nemohl a za druhé sám neví co se to sním děje.
Nanami se ze strachu přemístila. Vtom se za ním objevil jeho děda a dotkl se hůlkou Mokutova obličeje. Pak ta síla zmizela a Mokuto mohl ovládat své tělo. Pak se podíval
na dědu. " Co to bylo ? Co se to semnou stalo ?" zeptal se ho. " Otom si povíme až doma"
odpověděl mu a natáhl ruku do volného prostranství. Objevila se modrá brána, která vypadala
jakoby byla tvořena blesky. Pak do něj oba dva vstoupily a brána se uzavřela.
Pokračování příště.

Druhá válka Nigakure-rok 1984 (pokračování-3)

28. září 2010 v 20:42 | Mokuto |  Příběhy
Po útoku na Nigakure uběhlo několik dní. Vesničané stavěli nové budovy. Kolem hradeb byli stráže a vyčkávali další útok.

"Hmm....dlouho se nic neděje" řekl Yumichika stojící u okna. " Co tím myslíš ?" zeptala se Kayoko. " Měli bychom zaútočit na jejich úkryt dříve než najde zbraň která by nás mohla zničit " odpověděl Yumichika a stiskl pouzdro katany.
" Nechci zbytečně další mrtvé " řekl starší Mokuto, který právě přišel do místnosti. Yumichika otočil hlavu směrem k staršímu Mokutovi. " Hmm...to ano" řekl sklesle "A proč by měl někdo umřít ? " zeptal se "Myslíš že bychom zvládli 100 000 armádu sami ?" zasmál se Tadashi. " Myslím že pětice těch nejlepších bude stačit" odpověděl Yumichika. Mokuto se zarazil a podíval se na otce. " Ehm...pětice ? A-A co já ?" zeptal se ho. " Je to moc nebezpečné..." odpověděl mu. Starší Mokuto se podíval na Yumichiku " Synu...myslím že jako vůdce 4.oddílu má právo jít snámi. " usmál se na něj a pohlédl na svého vnuka. " No dobrá..." řekl Yumichika a všichni z místnosti odešli.

O půl hodiny později-někde ve středním Japonsku

" Je jich omnoho více než sme si mysleli" řekla Kayoko. " Je jich mimálně půl milionu...kde ksakru nabrala takovou armádu? " řekl Tadashi. Všichni došli na vrchol kopce a stáli čelem k armádě. " Nepočkámě na dědu ? " zeptal se Mokuto. " Neboj se...za chvíli dorazí " ujistil ho Nibori. " Tak kdo jde první ? " zeptal se Tadashi. Podívali se na Mokuta " Ehm....děláme to neradi, ale jsi velitel první linie, tak musíš jít první " řekla Kayoko. Mokuto pomalu kývl a vytáhl svou katanu. " Neboj se...až uvidíme že nebudeš moct...tak ti půjdem napomoct " ujistil ho Yumichika.
Mokuto se rozběhl proti armádě. Meč měl připravený. Blížil se čím dál rychleji.
Armáda ho už zaregistrovala a vytáhli své meče. Mokuto velkou rychlostí vběhl do první řady, která ve sprše krve padala k zemi. Mokuto se oháněl svým mečem, a vojáci padali jeden za druhým. Bylo jich ale spousta a na Mokutově tváři byli známky únavy.
" No...tak jdem " řekl Yumichika a rozběhl se proti armádě. Za ním se rozběli ostatní. Tadashi se svými dvěmi meči zabíjel každého vojáka který se kněmu přiblížil. Kayoko se zatím neodvážila tasit meč, stačili ji její pěsti. Nibori a Yumichikou stáli před Mokutem, aby si mohl odpočinout.
" Jejich hodně...dlouho už nevydržím " řval Nibori. Mokuto se už taky zapojil do bitvy.
Pokračování Příště

Další články


Kam dál